Název

Rok v kraji víly Netřebky, září 2018

Popis

Po chladnějším rozjezdu v září pokračovalo horké léto téměř až do počátku astronomického podzimu, a i když sem tam trochu zapršelo, celkový deficit srážek se rozhodně nezmenšil, spíš naopak. Všechna pole v okolí jsou dávno podmítnuta, zválcována a na mnohých vyrostlo cosi zeleného. Jako dítě města absolutně netuším, co na těch polích roste a jaké jsou ty správné odborné výrazy. Jsem na venkově naprostý Neználek, nepoznám téměř žádné ptáky ani po zvuku, ani podle peří, neznám většinu stromů a rostlin, ba ani kulturních plodin. Zvláště pak ve stadiu, kdy ze země trčí dva zelené prstíky; to ostatně často nepoznám ani na záhonu a tak zdárně pěstuju nežádoucí bejlí až do květu.
Mou zářijovou metou bylo dokončení zemních prací na zahrádce dřív, než přijde ochlazení či tak potřebné kýžené deště. Šlo tedy o závod s časem, protože na místech, kde bylo potřeba udělat poslední úpravy, ještě stále dozrávala rajčata, papriky, cukety a dýně. Jako první jsem se rozhodla obětovat cukety a dokončit prostor u můstku, kde bylo potřeba položit do písku dřevěnou dlažbu. To je práce, kterou je rozhodně lepší dělat během teplého dne na prohřáté zemi. Stihla jsem ji dokončit den před ochlazením. A den před avizovanými přízemními mrazíky jsem sklidila rajčata a papriky a začala upravovat poslední kousek zahrady před pergolou. Do konce září se nám podařilo udělat všechny plánované zemní práce a zasadit všechny keře. Samozřejmě, ještě budu nějaké rostliny přesazovat teď na podzim a nejspíš i na jaře, ale v zásadě je kostra zahrady hotová.
Jediné, co mi chybělo ke spokojenosti, bylo to, že nerostly houby. Ale on by na ně nejspíš stejně nebyl čas Třeba se ještě dočkám v říjnu.

Kategorie a štítky